Rakouské prezidentské volby: konec velké koalice?

6. prosince 2016 v 14:20 | Daniel Petříček |  Evropa
Rakouské prezidentské volby byly velmi sledovanou událostí. Zejména pak jejich druhé kolo, které se muselo zopakovat po stížnosti kandidáta Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norberta Hofera na možnou manipulaci s hlasovacími lístky. V neděli 4. prosince se tak konalo kolo druhé, v němž zvítězil Alexander Van der Bellen, podporovaný stranou Zelených - Zelená alternativa.

Volby byly často označovány jako boj proti krajní pravici, kterou symbolizoval právě Hofer a FPÖ. Velká část evropských státníků si pak oddechla, když vyhrál právě Van der Bellen, příznivec Evropské unie a prointegrační politik, vyzývající k toleranci a solidaritě. Většině lidí stačí jeho vítězství a necítí potřebu dále sledovat, jak revoluční tyto prezidentské volby byly a jak velký dopad mohou mít na celou rakouskou politickou scénu.

Historický kontext
Po druhé světové válce se v Rakousku utvořil systém dvou dominantních stran, které často vytvářely velké koalice. Jedná se o Rakouskou lidovou stranu (ÖVP) a Sociálně demokratickou stranu Rakouska (SPÖ). Období 1. velké koalice trvalo od konce druhé světové války do 60. let 20. století. V tomto období byly položeny neformální základy rakouského politického systému. Jedním z hlavních neformálních pravidel dodržovaných oběma stranami bylo ustavení pozice prezidenta jako reprezentanta státu, který zároveň deleguje řadu svých práv na vládu. A to přesto, že je rakouský prezident dle ústavy velice silný a má řadu pravomocí. Obě strany toto pravidlo dodržovaly i v dobách, kdy nebyly členy vládní koalice. Od roku 2007 opět v Rakousku vládne velká koalice sociálních demokratů a lidovců. Obě strany tradičně chápaly prezidentské volby jako volby druhého řádu a nevěnovaly jim velkou pozornost, protože vždy vyhrál jejich kandidát. Platilo také, že součet hlasů jejich kandidátů vždy překročí 90 %.

Dopad vítězství Van der Bellena
Vítězství Van der Bellena, propad dvou hlavních stran a vzestup Hofera a FPÖ jasně ukázaly, jak se v Rakousku změnila situace. Hlavní politické strany jsou vnímány jako neschopné řešit problémy, ať už se jedná o klesající ekonomický růst, rostoucí nerovnost ve společnosti či migrační krizi a jejich důsledky. Problémem zůstává dlouhodobá společná vláda obou stran, která postupně smazala rozdíly, které mezi nimi byly, a pro voliče je tak obtížné rozeznat, která představuje jaký směr. Dalším problémem je i fakt, že jsou obě strany více závislé na státu než na svých voličích a členech. Voliči pak nemají důvod dát jim svůj hlas a hledají alternativní řešení. Uvnitř stran se projevuje problém s jejich vlastní identitou, patrný zejména u lidovců. Van der Bellen se tak stal alternativou pro sociální demokraty a liberálnější část lidovců, Hofer je naopak vhodnou variantou pro konzervativní lidovce.

Budoucnost Rakouské politiky
Zajímavou otázkou je, jak moc bude Van der Bellen respektovat výše popsaná neformální pravidla. Netají se tím, že jako prezident bude stát proti dohodě Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) a hodlá ji vetovat, bude-li mu předložena ke schválení. Odmítá také jmenovat vládu, jejíž členové by byli zároveň členy FPÖ. To by se mohlo ukázat jako problematické, protože lidovci i sociální demokraté nemají zájem po příštích volbách znovu spolupracovat. Už v tomto funkčním období se několikrát hovořilo o vnitrokoaličních problémech a nejednotě uvnitř koalice. Strany se po příštích volbách pokusí najít jiné partnery, například Zelené či FPÖ. Každá z těchto stran získala potenciál k silnému postavení. U FPÖ je do jisté míry limitován vývojem migrační krize, a mírou extremismu v její rétorice. Zelení musí prokázat schopnost uzavírat koalice. Stejně jako sociální demokraté si však veškerá rizika jejich představitelé uvědomují a ukazují snahu je řešit.

Nedělní prezidentské volby v Rakousku představují do jisté míry revoluci. Neúspěch kandidátů dvou tradičně nejsilnějších stran, ÖVP a SPÖ, ukazuje na jejich neschopnost přitáhnout voliče a zároveň na nedůvěru ve velkou koalici. Nárůst popularity FPÖ a Zelených je důkazem, že jsou nyní vnímány jako alternativa vůči hlavním stranám. Van der Bellenova politika ukáže, jak pevně jsou zakořeněna neformální pravidla rakouské politiky a jak bude reagovat společnost na jejich případné porušení.

Zdroje:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama